V den spásy.

Do zášeří horských lesů

zanesem své lásky sen,

žití mého skalních tesů

až se dotkne spásy den.

Až Ty zorou přijdeš ke mně,

jíž mé skály zrůžoví,

až svou bílou rukou jemně

odejmeš mi okovy,

jimiž přikut k šedé skále

orlů jen jsem potravou –

a přec žiji, žiji stále,

ač již zmírám únavou...

Ó, jak ten den spásy svojí,

drahá duše, pozdravím,

jenž mé všecky rány zhojí

pohledem Tvým zářivým!...