V deskách nesmrtelných.

Ni v desce z kovu, ani ve kamenu

dnes nevyjeví črta zpráchnivělá,

čí jméno v odkaz ruka rozechvělá

tam připojila k věrných druhů jmenu.

Druh za druhem se přihlašoval k věnu,

jež duchu kyne nad popelem těla,

a v davech věrná čeleď Krista spěla

v nesmrtné desky vepsat slávy cenu.

Zamyšlen poutník v líc těch desek hledí.

Hrob vedle hrobu, co tu oko vidí,

jen minulosti stínové již bledí.

Však z těchto stínů jasné slunce svítí

těm, za tmou hrobu kdo zří nové žití,

kde, co zde zasil, znova člověk klidí.