V dešti.

Prší, prší. Nebe láskou jato,

na milostně rozháranou zem

vrhá blaha polibky a zlato,

jak Zeus Danai – a květným rtem

šťastná země šepce slova touhy,

lásky sen mu vypravujíc dlouhý.

Každé slovo skřivánčí je sloka,

růží rozvitou je každý vzdech;

země hledí nebi v zázrak oka,

toužíc stkvít se v jeho plamenech;

víť, že božstvím pod tím srdcem v hrudi

k spáse přírody se Krása budí.