V DEŠTI

Drolí se smutný deštíček

a lesy nevrací klid mi.

Nějaký hloupý zas mám vztek

na obcování s lidmi.

Mít bude ten, kdo mnoho má,

o mnoho více na to,

však tomu, kdo jen málo má,

to málo i bude vzato,

říkám si s Heinem a směji se,

až zuby zaskřípají.

S chudáky možno být při míse,

ne s těmi, kdož něco mají.

Bohatý pozve tě na kaši,

u chudáka dostaneš rumpsteak.

A co si vyděláš, Tomáši,

je za práci to, či za vztek? –

Drolí se deštík; v smutný den

i myšlenky jsou smutné.

Na světě není veselo jen,

a deště také jsou nutné.

Nad mokrým listím ve spánku

se modrají jaterníky.

I za plícník, podběl, sasanku

díky, mé lesy, díky!

Jen slunce až vyjde zpod oblak,

všechno se k dobrému změní.

I vztek svůj prohlásí člověk pak

za nedorozumění.