V dešti.

Dnes prší zase – tuším den juž pátý;

ty nad svou prací a já nad knihami

v své jizbě útulné, tak žijem sami,

jak větrem v jeden kout dva listy sváty.

Jen časem v sny mé kmitne vlas tvůj zlatý

neb s retů nápěv zazvučí ti známý,

jak včelka bzučíc mezi květinami

si hledá skryt, když obzor bouří vzňatý.

A kdyby slunce více nezasvitlo,

věř, ani nedivil bych se juž tomu,

v mé nitro z tvojich očí lepší slítlo.

V něm cítím duši svou jak jabloň kvésti;

a v noci v zraku více mám slz štěstí

než deštných kapek v listí starých stromů.