V DEŠTI.

Chladný déšť podzimní v ulici šumí,

po oknech slzavě splývá,

chodců krok na vlhké dlažbě se tlumí,

domácích slečna jen zpívá.

Tramway už s prázdnými dojíždí vozy,

z nádraží v noc hučí vlaky,

duše má, ticha jež v jizbě se hrozí,

do dálky zalétá s mraky.

Možná, že někdo tam myslí si na mě,

jako já nemůže spáti,

doufá, že Amora laskavé rámě

minulost sladkou zas vrátí,

že jména vyrytá do kmenu břízy

šeptati budeme sladce, –

žel, tato naděje ze srdce mizí,

nejsem svých osudů vládce!

Proto si retourku beru pro duši,

není zde o lásku nouze,

z třetího poschodí šička to tuší,

pro ni že žiju teď pouze!