V DÍLNĚ VĚKŮ.

Kdes v nedozírnu a neznámu, ale přítomen

je kyklopický vždy dělník v svou práci pohřížen.

On zrození káže a růst, dny harmonické síly...

A v zkamenělých dá rakvích spát, kdož dosti žili...

On probouzí moci skryté a tepla ztajená

a vlhkosti nocí a slunečná slavnostně zapěná

hudbami nebeských hudců, kteří k zemi se blíží,

vždy v poledne v polnic kov dují s nebes závratných mříží...

V úkrytech Alchymisty barvy a jedy a sny,

jsou ztajené duhy, kvas mízy se rodí úžasný,

;jenž semena zalévat chce jak radost, která neví,

proč přišla a odkud, zda náhodu jen či zákon zjeví...

Do dílen Věků vhozeny všecky prvky jsou

i lidského chtění i víry i vášně, jež formujou

nevidné ruce tak zaujaty svou prací slavnou

za dešťů i za slunných dnů i za nocí, v půlnoc jež tmavnou.

Jak odpadky tvůrčí práce padá na chladnou zem

stoh mrtvol a zkosen se kácí v bojišti krvavém,

neb k triumfu potřebí smrti: silnějším vyrůst dáti

a nad světy zaniklými zřít nové se klenout a vstáti...

Na ohni, jenž rozdmýchán věčný dechem vesmírným,

se lidské ztravují touhy chtěním nesmírným,

z dnů minulých do budoucna se promítají a snují

své osnovy nepřetržité a do věčna pokračují...

A za noci časem, kdy, zdá se, je tichá a bez hnutí zem,

mníš, kyklopický si dělník zdřímnul a průvanem

že květiny více voní a jeho srdce že tepe

v tom nesmírném temnu, jež hledí na tebe, ač slepé,

a že se mu o budoucích divech, jež stvoří, sní,

co v činy člověka vtělí, co ptákům dá do písní,

co do vůní květin a do tajů moře a země co vloží

a jaké smí Vykoupení vstát ze zakrvácených loží...