V. Dívám se a dlouho hledím

Dívám se a dlouho hledím

v snivou tvoji tvář,

tak se v oko družky dívá,

co zní jeho píseň snivá,

holub samotář.

Hruboskalských skal host šedý

mně se jeden mih’,

přeletem v mou plachou chůzi,

na zpěv jeho zmlkli druzí

v skalách, v haluzích.

Tenkrát chtěl jsem být tím ptákem,

doupňákem skal těch!

Všecko bych vyzpíval tobě,

na sirém co mládí hrobě

kvete po letech;

tobě v sladkých snech! –