V dnech letních...

V dnech letních nejraděj’ já se svým synkem dlíval

ve volné přírodě pod čistým nebes blankytem,

můj duch se v poesie vlnách koupal, sníval,

až v šeru počal mizet kraj náš, loučící se s dnem...

A synek můj si na zemi tich s kvítím hrával,

můj synek ubohý, dnes mrtvý, Bože, jaký žal!

co chvíli ke mně pohlédl, na mne se smával –

ten krásný život věčně žít, můj Bože, bych si přál!

I dnes, kdy hořem sešedivěl vlas, rád dlívám

ve volné přírodě pod čistým nebes blankytem,

v kraj širý, daleký, až k modru hor se dívám

a je mi, jak by syn můj měl se vrátit každým dnem...