V DNECH LISTOPADU.

Lenivým tempem plynou dni

a chvíle, které nehřejí.

Svist větru ostře v sluch mi zní.

Jdu roztesknit se v aleji.

V alejích smutno. V duši chlad.

Divoké touhy letí plání.

Stesk naříkavý v srdce pad’:

– Slunečné dny... a milování...

Tu ironii těžko nést

v sychravé mlhy listopadu.

Jdou smutkem opuštěných cest

mdlé sny o záporu a kladu.