V DNECH NEJISTÝCH... (I.)

V dnech nejistých, kdy kolísají říše

dnů neznajíce, hodiny – –

v dnech nejistých, kdy v propast padá výše

a v hory rostou nížiny,

v dnech nejistých, jež všechno dáti mohou

a také všechno odníti:

jít za svým cílem nutno pevnou nohou,

ať zvítězit, ať umříti.

Sní pidimužík o osudech obra,

šlapaný: však se pozvednu.

Bloudící: hvězda zasvitne mi dobrá

a slepý: zítra prohlédnu.

A všichni sní. A čekají. A chtějí.

Vše v krisi je a přerodu.

Prudčeji bijí dnes a bouřlivěji

jedinců srdce, národů.

V tom rozmachu, v tom výboji, v tom vzpětí,

jež žasnouce tu vidíme,

já ptám se: Dnes, kdy výše touhy letí,

kam vy, o Čechy mé?