V Dnes je mi těžko, pláče duše moje,

Dnes je mi těžko, pláče duše moje,

jak ve snu hledí v obzor zašedlý,

a srdce buší plné nepokoje,

mé něžné květy přes noc pobledly.

Tak jakby žití jejich vyschly zdroje,

mé srdce smutky mhou mi opředly –

kde jsi, můj milý, kde zní písně Tvoje,

kam cesty Tvé Tě dálkou zavedly?

Zda srdce Tvoje v cizí zemi tuší,

zda ví to snivá, hrdá duše Tvá,

že pramenem je čistým mojí duši?

Že z večera, když slunce mizí v moři,

a severnice svítí zářivá,

mé oko na ni hledí ve svém hoři?