V DOBĚ BOJŮ.

Je krásné, směti s duchy zápasiti,

a krásný dvojnásob je zápas ten,

když hvězda naděje nám svítí,

že vítězství nám vzejde den.

Však jsou též za bezhvězdných nocí boje,

kdy nevíš přítel kde, kde nepřítel,

kdy zasáhnouti jiného můž rána tvoje,

nežli sis přál, nežli jsi chtěl;

a často se též bojovníkům stává,

že večer mní se být již vítězi,

však jitro změní vše a zbledne sláva,

když na svých pažích spatří řetězy

těch záludných a lstivých duchů,

v snu blahém již nás spoutali,

kdy klamných rájů ve předtuchu

jsme v illusi své stoupali.

Však jestli kdy my fantasií svojí

jsme zapředli se na okamžik v blud

a na čas podlehli snad i v tom boji,

na šíji jařma tíž, v svém srdci trud,

přec ani v nejtajnějším koutku nitra

zář nezradíme svaté hvězdy té

nám slibující krasší úsvit jitra,

jež má nás slavné zřít neb pobité. –