V DRSNÉ, NĚMÉ HORSKÉ VSI

V drsné, němé horské vsi

lidé spali zimní spánek,

krávy strakaté a psi.

Hospodyně, hospodáři

v práci sobě překáželi,

listovali v kalendáři.

Do svých bourců, do svých včel

zaposlouchán učitel

na oddechu od čítanek,

třeba mráz byl, leden bílý,

farář v teple u kamen

od oltáře doma v chvíli,

na cello hra, divotvorce,

lékař, že je nudný den,

píše psaní slečně z dvorce.

Dýmá ves a na ní sníh

napadává v závějích.

Od domků a od chalup

prokopány dlouhé nory,

z navršených, zmrzlých kup

vyrůstají hory, hory,

studí, velkou tíží mají,

na srdce když uléhají.

Hle, tu šlépěj, šla tu noha

hledat lidi, hledat boha?

Nebo, dobrý člověče,

v sebe sám se ponoříš,

k sobě sám tu hovoříš?