V. Druhům v povolání.

Jednou musí přejít bouře divá,

usmáti se slunce jedenkráte,

musí ztáti sněhy, s mraků sváté,

zelení se odíti zas niva!

A pak zpučí květy, čarotklivá

píseň zahlaholí... Ach, vždyť znáte

hymny skřivanovy, sestro, brate!

Též zrak váš se v české nebe dívá.

Jednou zpučí květy – dají plody.

Naše tužby, síly, naše snahy

nezůstanou plany – bez ourody.

Chraňme jenom předkův odkaz drahý,

chraňme, ať to mrazí odkudkoli,

květu doby – národní své školy!