V DUMÁCH SEDÍM...

V dumách sedím pohroužena,

život kolem kvapí v snách,

jako řeka rozčeřená

pozvedá se v hlubinách.

Kaleidoskop stále jiný,

průvod masek cestou táh...

nad mohylou vstaly stíny,

zavířily v temnotách.

Moje touhy, krásné ženy,

překročily jizby práh,

stály chvíli v tichém snění,

Zoře zasvit skvělý nach.

Radost přešla, vonné květy

v loktuši a v loktech svých...

Vykouzlila čárné světy,

na lučinách zazněl smích.

Smutek šel a v zamyšlení

u mých dveří teskně vzdych,

láska v sladkém roztoužení

zakmitla se v alejích.

Smrt se u bran zastavila,

dívala se do snů mých...

vesna na mne kývla milá,

podzim na květ svanul sníh.

A čas nad vším, co jsem snila,

závoj zapomnění stáh...

Řeka z břehů vystoupila,

pohřbila vše ve vlnách.