V dusné jizbě vadnu skorem...

V dusné jizbě vadnu skorem,

volno mi jen pod šatorem,

kde svěžími haluzemi

dub pokrývá sirou zemi.

V zimě, ukryt jako sysel,

vezmu z toho, co kdo vysel,

jím a spím, až slunce zbudí

v luhu květ a písně v hrudi.

Nuž, jen dále ptačím letem,

pokud vnitř i zevně kvetem,

k jiným lidem v kraje jiné;

kdo je cigán, nespočine.