V. FINALE.

Pojď, půjdeme domů. Hle, synu můj,

zas slunce září čisté a růžové nad dalekými štíty

a na jihu jsou lesy a údolí krásnější nežli dříve.

Pojď, půjdeme do stínu posvátných pagod,

kde uvítá nás vlídně stařičký bonc,

a já přemýšleti budu o nevystihlé moudrosti,

jež dala v odměnu tebe poctivému srdci.

A budeme přemýšleti oba o Osudu

a bytosti naše skloní se hluboko,

co ústa budou němá,

nehybné květiny budou kol, užaslé, ztichlé,

jen vysoko zachvějí se v azuru ptáci,

my budem sami, ó sami

s velikou pravdou v srdci a s jásavou, nejvyšší radostí.