V gymnasiu

Překrásnou máme vyhlídku

na střechy pražských domů.

Při ní svou předu povídku

a sám se směji tomu.

Melancholicky leží tu

komíny, střechy, věže.

Roj rýmů zvoní z úkrytu,

sen letí bez otěže.

Melancholicky leží tu

obloha kouřem šedá

a v dálky tmavém úkrytu

tvář něčí srdce hledá.