V háji.

Šeřivý háji! kdy nade mnou

tiše své myšlénky šumíš,

rci, zda-li znáš také touhu mou,

že o ní housti tak umíš? –

proč náhle zvuky své tlumíš?

Zmlkne-li šumění vzpomínek?

plamen-li touhy zhasíná? –

– nade mnou v moři tvých myšlének

vysoko příboj se vzpíná, –

vzdychá a nezapomíná.