V HÁJI.

Kdys v plnokvětém vonném kraji,

ocitli jsme se spolu v stinném háji.

Tys pravila: „Zde, drahý, měkký mech,

tu odpočiňme sobě!“ –

Já řekl: „Ano,“ – sklonil hlavu k tobě,

a o nadějích příštích blouzniv všech,

tvé duši pěl jsem jarní zpěvy nové,

až v měkký sen tě obejmuli snové...

Kéž možno vyslovit, jaks byla krásná,

když slunce nádherná tvář jasná

paprsky svými líbala tvůj zjev!

Tu vášní požár vzplanul ve mně,

a neodolav zlíbal jsem tě jemně...

Tys procitla... Na tváři tvé byl hněv. –

Já děl: „To byla zlatá muška smělá!“...

A tys v mou náruč klesla uzardělá...