V herně.

By Antonín Sova

Zříš mouchy všude, strop je jimi černý,

v špinavé rouleaux křídly bijí s bzukem;

tu billiard je a malá kredenc herny

a sklepnice, jež přechází tu s hlukem.

U stolu muži dva jsou rozedraní

a jeden v herně svléknut do košile,

kotníky na stůl bije a hned dlaní,

a po hře spěchem karty sbírá zbylé. –

Bank? Taškáři! A zas to začne znova.

Bratříčku, poslyš! ještě sklenku jednu!

Pak v náruživá propuká to slova

a mnohá číška dopije se ke dnu.

Jen v koutě kytarista přichoulený

v špinavé struny bije v polosnění,

takt rozbijí se o ty těsné stěny

jak v epileptickém by padal chvění. –

A mladá žena pijáka a hráče

s dítětem u prsou si sedla blíže; –

zvuk kytary malého uspal spáče

a kočka strakatá mu ručky líže. –