V. Hle, život náš, jak podoben je tomu:

Hle, život náš, jak podoben je tomu:

je pole chudé, kamení a skály –

a vzejde úroda. Jen strach tu stálý,

žeň chudou šťastně dostanem-li domů.

A přijde noc, a příval, rachot hromů...

A ráno slunce neví, vzejít má-li

nad bídou takovou... Mráz v srdci pálí

a v očích slzy –: žaluj, není komu...

Tak bývalo a jest a bude stále:

vždy začít znovu, vláčet půdu chudou,

dál pracovat na kamenité skále –

A mít jen útěchu v tu práci bědnou,

že přece snad, když my ne, sklízet budou

alespoň ti, kdož přijdou po nás jednou!