V. Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně,

Hleď, azur jesti jako velká vodní tůně,

z níž pozvedá se měsíc, oko leknínové,

kraj prosycen je něhou, vzduchem táhne vůně,

na trávě svítí rosy kapky brillantové.

Z dna tůně flétna zní a harmonika stůně.

Ó na svém srdci nosit chtěl bych ten květ svatý,

mé srdce po něm dávno chvěje se a stůně,

by střásal na můj zpěv svůj zářící pel zlatý,

by zněl jak harmonika ze dna vodní tůně

a chvěl se motýlem ti ňader nad poupaty!

Ó bílé čelo tvoje podobá se luně,

když z lůna černých mraků nad horami plove,

noc letní spí v tvých vlasech, z ňader stoupá vůně

a zatápí mne mořem! Pojďte, moji snové,

jí z očí flétna zní a harmonika stůně.