V HLUBINÁCH.

Do moře mrtvý pad’,

v ten největší všech hrob,

jej vlna vlně podala

v hloub statisíce stop.

Jej slizký měkkýš chyt’

a rameny kol spjal:

Žes nemřel v ženy objetí,

už neměj, mrtvý, žal!

Krab přissál se mu hned

u jeho chladných úst,

a korál šeptal: Ze srdce

chci, mrtvý, tobě růst!

A na dně sirén rej

ho čekal, v oku taj:

Ó, mrtvý, pojď a dopověz

nám starou lidstva báj!