V hlubině.

Kdo okem báje hledne

hluboko do moře,

ten uzří život lepší,

než tady nahoře.

Tam vodních panen sbory

ve vlnách šplounají

a zlatých rybek roje

je v ústa líbají.

Tam vodník starý dřímá,

má bradu zelenou,

a zlaté slunko dívá

se klenbou skleněnou.

Tam vodní panna na klín

cizince přivine,

když vlhké jeho tělo

jí k nohám připlyne.

Až vrak můj v moři žití

se zvolna potopí,

snad vodní panny v náruč

mne také uchopí!