V HLUBOKÝCH LESÍCH...

V hlubokých lesích paseka.

Zde usedni, kdo díval jsi se choře.

Nevidět nikde člověka.

Ó hoře!

A silný cítím lesa dech,

jenž vypravuje divné zvěsti.

Kukačka kuká, kvete mech.

Ó štěstí!

Přicházím jako letmý host,

letmo se tomu klidu koře.

Přichází se mnou minulost.

Ó hoře –!

Minulost, ta je bezedná – –

A všechny cesty v ní jsou jako scestí.

Přítomnost, ta je průhledná.

Ó štěstí!

Přecházím a chci přejíti

od stromu k stromu, hory k hoře.

Vzpomínek jenom nemíti!

Ó hoře! –