V HODINÁCH OSAMĚLOSTI.

V těch teskných hodinách, kdy nejvíc srdce cítí,

jak bolí minulost i prázné příští celé,

to vše, co bylo kdys, co je a v nic se řítí,

ó rci, co lkává to v té hrudi osamělé?

Ó to je divný hlas, v něm láska, bolest, touha,

ta báje života, pláč ztraceného mládí,

ti snové v ňadru tom, jak hynou ti tak zdlouha

a k těm, co mrtvi už, by též si lehli rádi.