V HODINÁCH POZDNÍCH...

V hodinách pozdních, dům když ztichne celý,

pendlovky pouze ruší klid mých stěn,

záclony těžké tlumí světlo z ulic,

nad obrazem tvým dumám nakloněn...

V plesových šatech, pohádkově bílých,

na mne se díváš zrakem tesklivým,

vzpomínky bolest, hlodající tiše,

pijáků zvykem vínem zapíjím...

V bezesných nocech navracíš se ke mně,

v pohovku prázdnou sedá bledý host,

dlouze se dívá, odejde pak němě

zapadnout v hrob, jenž zve se Minulost!