V HODINĚ MILOSTI.

To otevře se brána nejprv jedna,

z ní holubička bílá vyletí,

v kraj rozlije se drahá vůně medná

a v šíř a v dál pak bude viděti,

jak horizont je zulíbaný zemí,

jak mocné řeky divná čeří slast.

Hodina tato hmotnost odejme mi

i budu bělet, v obláčku se třást.

Pak další brány zotvírany budou.

Van smrti bledé kolem poplyne,

mé mluvy zalkne abecedu chudou

i zhyne vše a všecko pomine.