V horách.

Klepe, tepe mlýnek v skalách

mezi olšinami,

babička a dědoušek jej

obývají sami.

Deště v horách napadaly,

proud se se skal valí,

stará srdce zatesknila,

oči zaplakaly.

Rozpadají vetché stěny

v trosky se a rumy,

a nad nimi rozvodněný

potok dále šumí.

Vlny víří, vítr hučí,

kolečka se lámou,

a na stráni v zmatku stojí

otec s panímámou.

Bouře hučí, blesky září,

vítr v skalách výská,

a pan otec v náruč vetchou

babičku svou stiská.

Již se chvějí osykami

družná jejich těla,

jediná jen dušička z nich

k nebi odletěla.

Už je proudy uchvátily

do vlhkého hrobu,

a jen bílé, čisté pěny

jsou jim na ozdobu.

Hromu rachot vyzvání jim

nejpěknější hrany,

a na místě svíček planou

blesky na vše strany.

Nad tou spoustou tato píseň

modlitbičkou vane

za dědečka, za babičku,

duše milované.