V horečce.

Jak často myslím si, když někdy nelze spát,

a v loži choulím se a vzpomínám si mládí,

že sedí u mne kdos, jenž má mne ještě rád

a černé vlasy mé svou bílou dlaní hladí.

A náhle zdá se mi, že slyším sladký hlas,

jak líný bzukot včel a na svém čele vlahém

zas cítím hedvábný a sametový vlas,

a moje myšlénky se chvějí tichým blahem.

Já tuším děvčátko, jež teskně usmívá se,

a ruku sněhovou, jež lehce zachvívá se...

A moje srdce mdlé pak svírá divný žal!

Tu v loži svíjím se a do svých dlaní pláči,

a slzy bolesti podušky lože smáčí,

jakoby blízko mě kdos drahý umíral!...