V. Hory drahé! v jasu ztopené,

Hory drahé! v jasu ztopené,

dubovými lesy věnčené,

často snivě zrak můj po vás těká...

Hle, můj národ v síle zlomené

posud marně pomoc vaši čeká,

by si dobyl slávy ztracené.

V kruhu stojíte jak rytíři

v skalné přilbici a krunýři –

nuže, hněte údy mohutnými!

Či krev v žilách vašich nevíří?

Dumáte pod stany blankytnými

s chmurou na čele – jen za vzor malíři?

S mohutné vám plece, ramene

visí štíty, hroty kamenné;

nuže v pochod! tam kde západ rudý

svléká roucho krví zbrocené...

Svými skalnými jej zdrťte údy,

dobuďte nám slávy ztracené!