V HOUŠTINĚ

S cesty své jsi zbloudil. Již se šeří v lese.

Na houkání sýčků skála neozve se.

Jenom plný měsíc vzbouzí táhlé steny

všech, jimž tíže brání vstáti pod kameny.

Světluška sem malá s cesty tvé tě svede,

ale nikdy z houští zpět tě nevyvede.

A nad hlavou tvojí ticho náhle zvíří

potácivý s větve rozlet netopýří.

Směr tvé cesty přímé nenadále zmate

plihká vůně skryté houby jedovaté.

Do starého mechu krok tvůj víc se boří.

– Zde na blízku dnes již Smrt se utáboří.