V HRADNÍM NÁDVOŘÍ!

Svatý Jiří, svatý Jiří,

drakobijče bez bázně,

postať tvoje silou hýří,

u nohou ti hydra řve.

Marně chrlí plamy s jedy

pod komoně kopyty,

ještě zranit naposledy:

marno, vítěz budeš ty!

Kopí tvoje namířené

sjede v jedovatý chřtán,

nad krajem se duha sklene

a mír nad blažený lán.

Výkřik plesu: „Vykoupení!“

se rtů vzletí národa;

jako sladké rozednění

vzejde nad ním Svoboda! –

Však v tom kopí napřažení

jak by náhle zaklet ztuh’;

a já viděl v hořkém snění

symbol, to je český duch!

Sta let míří, kopí v dlani,

Mstitel jak by nad ní stál,

a věk nepohne se ani,

co v něm hydra řádí dál!

Kdy hněv svatý rozpálí tě,

život vžene do ramen,

proklát chřtán jí kopím lítě,

navždy od ní svoboden?!