V hrdé samoty své prchám.

V hrdé samoty své Duše prchám před tebou, bídný Světe,

Krmený Světe vepřů a kejhavých kachen,

Jedovatý Světe hadů a psů štěkavých,

Vyfintěný Světe kurtisán, jež válí se v brlozích tvých v bídě i bohatství,

Nafoukaný Světe límců a hvězdiček, rasů zákonných,

Nadutý Světe otrokářů mocných a otroků bídných,

Hnusný Světe shnilého masa a mozků prázdných –

V háv černý se halím, popel sypu na svoji skleslou hlavu,

Před tebou, Světe bídný, prchám, bych ještě více nepotřísnil sebe.