V. Hugo.

Ať s Jeronymem sedíš v skalné sluji

vesmíru bibli lidstvu předkládaje,

ať s Janem noříš v mystické se taje,

ať s Dantem se tvá křídla roztahují;

ať myšlenky tvé v písních zlatem plují,

tvá mysl s dětmi, růžemi si hraje,

ať epos proudí, drama hřmí, lká báje:

vždy miluju tě, vždy se obdivuji!

Když Jehova tvé velké srdce skládal,

tu Ithuriel s Eblisem se hádal,

déšť jisker mečů jich v tvé srdce padal.

Z nich pochodeň vzňals. Ruka tvá ji třímá

nad mořem věků! Nechť i bouře hřímá,

tvá duše celé světy obejímá!