V. I stála růže roztomilá

I stála růže roztomilá

Na sadě květnatém;

Ta právě květ svůj rozvila

Jak v lesku hvězdnatém.

A milostnou hlavinku svou

Kloní jak v sladkých snách:

Tak slastně, lepě listy lnou,

Jak se zorou by v hrách!

A na tom sadě květnatém

Pstrý motýl polétá:

A v letu spěje rozňatém,

Kde růže vykvětá.

Ta jej tak sladko vábila

Tím slastným vděkem svým:

Že jala touha motýla

Juž žárem lichotným.

A když se růže k objetí

V milostný vekrad’ puk:

Tu nemoh’ pryč víc letěti

Přesladkých počiv muk.

Neb jako nebe, růžené

Se listy rozstřely,

A ve své šero milené

Pleníka zavřely.

I mne podobné lůže ach!

V tajemný jalo byt,

Kde v nejmilostnějších i snách

Přešťastně žiji skryt.

Ty’s, milá, růže sladká ta!

Kdo by mne viniť směl,

Že skryla duše rozňatá

Se v její duše pel?...