V. Já nechci lásku pozemskou – tu nech

Já nechci lásku pozemskou – tu nech

spát, duše moje, v setlelém již hrobě!

Je jako peluň, zhořkne na Tvých rtech,

je sobecká a zradu chystá Tobě.

A rozkoš, vášeň, slasti závratě?

Je ze snů k žití trpké probuzení!

A než se nadáš, zmije uštkla Tě,

a návratu, věř, do ráje víc není.

Jak onen pyšný palác ve troskách –

že stál tu jednou, chápeš jenom stěží –

a na všem leží rmut a světský prach.

Vše pohřbeno je kdesi v ssutinách,

a pod vším srdce – a jen tělo leží

tak nehybně, jak mrtvé, na márách.