V. Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,

Já pouští jsem, již pálí samum žhavý,

Tys oasou, v níž kyne palmy stín,

jsem propastí, již trhá příval dravý,

a Ty jsi nad ní hvězdný baldachýn.

Jsem hlubinou a Ty v ní perlou drahou,

jsem bujný háj a Ty v něm slavíkem,

jsem úhorem, Ty na něm rosnou vlahou,

jsem dítětem – Ty první radosť v něm.

Já horou jsem, Ty údolí mé klidné,

jsem zahradou a Ty můj růžný květ,

jsem blankytem a ty mé slunce vlídné,

jsem člověkem, a Tys můj celý svět!

Jsem temný chrám, Tys obrázek v něm svatý,

jsem stinný les, Tys vonný kolem luh,

jsem bludný poutník, Tys můj cherub zlatý –

jsem velký hříšník – buď můj dobrý bůh!