V JARNÍ NOCI.

Tam na nebi tisíce, tisíce hvězd –

a tisíce slzí zde dole!

Leč v domě tvém, řeko, tam veselo jest –

vždyť ty všecky ty hvězdy máš v kole.

Neb hvězdy svou chladnou a vznešenou líc

ti v zrcadlo svěřují rády,

v tvém objetí chvějí se, smějí se víc,

než jim nebeské dovolí řády.

A měkké tvé lokty, div postačí břeh,

je k zvlněné vinou ti hrudi,

tvé řeči, tvůj šepot a šumot a spěch

v nich as neznámé pocity budí.

Oh, illuse, pěkná to illuse jen!

Ty’s něma – a hvězdy tak v dáli...

Leč cestou nás těší ten líbezný sen,

a náš vlastní stesk méně tak pálí.