V JARNÍM DEŠTI.

Deštík skropil zem,

zahřímalo v tom,

my se ukryjem’,

dítě, pod ten strom.

Chvěje hlavami

stromů větru chlad,

slyšíš nad námi

ptáky štěbetat?

Mladým zahnal sen

kapek let a ráz!

Co to bude jen,

co se stane z nás?

Stará praví: Sem,

děti, pod křídla,

sama často jsem

v dešti nastydla.

Starý praví: Nešť!

Znám já bouři zlou,

to jen jarní déšť,

děti porostou.