V. „Jenž ukřižován býti ráčil.“

O Golgotho, ty horo žalů bědná,

květ krvavý dnes tvého vzpučel ze dna!

na kříži hlava Krista k smrti mdlá,

jen v oku Jeho ještě láska plá.

Vzdech staj, ó Matko! jenom chvíle jedna

a oněmí ta drahá ústa ledná;

hle, smrti peruť chmúrná kolem vlá

a skrání Jeho teď se dotekla.

A „dokonáno“ se rtů Jemu vane

a kol se řítí skály rozpukané,

svit slunce zhasnul, zachvívá se zem –

Ty stojíš, není slzy v oku Tvém,

jen duše Tvoje teskné prázdno cítí

a moře bolestí jak – tam se řítí.