V jeseni.

Hor obrysy se v čistém vzduchu chvějí v jeseni,

ten průhledný se leskne kouzelněji v jeseni.

Na zahradě se modrá slíva v listí kmitá,

šer starých zdí melouny zlaté krejí v jeseni.

Juž ztichly písně ptáků, za to křídel ruchem

zní vzduch, kdy vlhká lada opouštějí v jeseni.

Na lukách asfodel svou bledou číšku zdvíhá,

v níž rosy chladné brillanty se skvějí v jeseni.

A na záhonech astry v pestrém věnci smutně

květ stříbra v slunce stříbro povznášejí v jeseni.

Vír lesklých, dlouhých pavučin se točí vzduchem,

oplítá strom, keř, ploty v hravém reji v jeseni.

Sny mladosti to s nimi lítají, sny lásky,

s bříz kadeří se zlaté lístky lejí v jeseni.

Ó dobo sladká! vášeň na dně srdce dřímá,

jen upomínky dumnou píseň pějí v jeseni.

Zpět v život s díkem obrací se vlhké oko,

a v dobu příští patří bezpečněji v jeseni.

A ret se chví: Jak těžký, plný paprsk slunce

sviť, lásko, nedej vzniknout beznaději v jeseni!