V jeseni.

Žluť po sadech a v mlhách bor,

kraj širý zádumčiv a tich –

a ptactvo táhne za obzor

tam v dálný, modrý, slunný jih.

Ach, cítím také jeseň svou

a rád bych s ptactvem dal se v let:

mám jih, své mládí, za sebou, –

však nemohu v ně nikdy zpět.

Těm ptákům kývne smavá líc,

mně žádná, žádná snad, ó žal: –

ba, v jeseň žití nevím víc,

zda někdo kdy mne miloval.