V JESENI.

Teď jasmín nekvete, teď růže nevoní

a poupat nemají pro zlato tvojich kštic,

bez květů růžových je už sad jabloní

a stříbrem leknínů jezero neplá víc,

ptáci již přestali zpívati v hvozdě –

je pozdě!

Již jara zapomeň, však ono přijde zas,

až vyčtu z očí tvých ten nápěv líbezný,

až písní poupata ti vpletu v zlatý vlas

a v duši mé až víc ta hymna nedozní

o kráse očí tvých a o tvé líci,

má růže snící!

A potom jaro to si v srdce schováme

jak drahý amulet, jak vzácný drahokam,

jenž nedá vzniknouti víc moci neznámé

a růže vypěstí a jasmínu květ tam

a ptáka jásavou píseň zas vzbudí

v mé nově omládlé hrudi.