V. Jindy a nyní.

Znal věru doby lepší park ten hustý,

kdy ekypaže cestami kol hřměly,

kdy lampiony, jež se v barvách skvěly,

při hvězdách vzplál i odlehlý kout pustý.

Kdy v hudbě serenad sladkými ústy

tu ve gondolách báje lásky zněly,

při štvanicích kdy táhlé rohy pěly

a v houští zněly plaché laně šusty.

Teď starý Triton zapad’ v listí žlutém

a v zámku spuštěny jsou žalusie,

jen doupnák houká kdesi v zvuku dutém.

Jen chodec zbloudilý se tady mihne

neb hajný, jenž si oči rukou kryje

na čápů patře šik, jenž k jihu tihne.