V JINÉM SVĚTĚ.

Dávno dřív než v lásky tuše

počly naše oči pláti,

musily se naše duše

v jiném kdesi světě znáti.

Ve hvězdnatém snivém dolu,

v květech plných sladké vláhy,

kráčely už jistě spolu

měkkou cestou mléčné dráhy.

Vždyť mé duši prchlé davu

bylo u tvé hned jak doma,

složila jí tiše hlavu

bělostnýma pod křídloma.

A tvá duše přes vír vzteklý

objala mou duši štvanou,

jakoby si byly řekly

někdy dřív už „na shledanou“.