V. Jistým pánům do pamětníku.

Zastyďte v duše hloubi se,

mrzké chameleóny,

jimž neodňaly poklidu

národa hrozné stony.

Kdy sil nebylo, naděje,

jste tloustli, v před se drali

a przníce prorokův hrob

jste naše děje rvali.

A nyní, kde duch svobodný

vítězně světem letí,

vy hřích svůj zvete zásluhou,

nás chcete vést jak děti?

Vám národ můž’ jen odpustit,

až k světlu se vyšine,

až egyptského zajetí

památka s vámi zhyne!