V JITRA ŠEŘI.

Když starý lampář v jitra šeři

šel lampy shášet ulicí,

tu v koutě – sotva zrakům věří –

zřel dítě v sněhu ležící.

Sníh bílý padal, vítr skučel –

květ sněžný pojal v náruč svou.

Eh, k ďasu! – starý lampář bručel –

zde někdo shasil přede mnou!